SANATORIUM EDEL s.r.o. je soukromou dětskou léčebnou respiračních nemocí se speleoterapií. Nachází se ve Zlatých Horách, na severním okraji podhůří Jeseníků, v nadmořské výšce 410 m n. m. Specializuje se na léčbu opakovaných nemocí dýchacího ústrojí a léčí děti ve věku od 2 do 18-ti let.

Historie léčebny sahá až do druhé poloviny 19. století. Dr. Karl Anjel zde v roce 1882 vybudoval vodoléčebné lázně, v nichž v roce 1887 pobýval i hudební skladatel Leoš Janáček. V roce 1889 lázně převzal Dr. Ludwig Schweinburg, který je přejmenoval na Schweinburgovo lesní sanatorium. Díky vysoce modernímu vybavení a krásnému lesnatému okolí se stalo vyhledávaným hlavně pacienty s nemocemi dýchacích cest a neurologickými potížemi. Bezpochyby nejvýznamnějším pacientem sanatoria byl Franz Kafka, který zde pobýval v letech 1905 - 1906.

Léčebna ve Zlatých Horách je v současnosti jedním ze dvou pracovišť v České republice, které dětským pacientům nabízí speleoterapii. Speleoterapie je soubor léčebných metod, jejichž základem je využívání opakovaného vlivu mikroklimatu podzemního prostředí krasových jeskyní a jiných podzemních prostor k léčbě některých chronických onemocnění jako jsou astma, chronická onemocnění dýchacích cest, alergie, či např. ekzém. Jedná se přitom o zcela neinvazivní, přitom vysoce efektivní léčebnou metodu - u 90 % dětských pacientů dochází ke snížení nemocnosti a užívání léků. Vliv speleoterapie je odhadován na 9 měsíců po ukončené kúře. Z historie je patrno, že využívání pozitivního vlivu podzemního prostředí na lidský organismus bylo známo už v antickém Řecku a Římě. První písemné zmínky o speleoterapii jsou z 15. století ze solných dolů ve Wieliczce. Moderní základ speleoterapie položil v 50. letech 20. století Dr. Karl Hermann Spannagel, který v lázeňském městě Ennepetal začal využívat speleoterapii už nikoliv jako balneologickou, ale jako léčebnou metodu u dospělých astmatiků. Jeho zkušenosti a hlavní zásady byly potom převzaty a rozvíjeny v různých speleoterapeutických centrech v celé Evropě. V šedesátých a sedmdesátých letech se rozvíjejí i československá speleoterapeutická centra v Gombasecké a Bystrianské jeskyni na Slovensku, v Sloupsko-Šošůvských jeskyních, v Amatérské jeskyni v Moravském krasu, v Třesínské jeskyni v Mladči u Litovle, poté i v jeskyních v Javoříčku. V 90. letech pak vznikla speleoterapie také ve Zlatých Horách ve zrekonstruovaném důlním díle. Ta využívá 1600 m podzemí a nachází se v ní např. tělocvična, hřiště či cvičební trenažery.

Děti se na speleoterapii ve Zlatých Horách pod vedením zdravotnického personálu věnují především dechové rehabilitaci, ale také sportu, zpěvu a různým hrám, přičemž na speleoterapii tráví téměř 3 hodiny denně.