V 70. letech v jáchymovských lázních vyvrcholil problém s nedostatečnou ubytovací kapacitou. Hotel Radium Palace nemohl uspokojit poptávku, která díky zdejším léčebným úspěchům a dobré pověsti sílila.
Zrodil se tedy projekt na nový moderní hotel. Architekt Antonín Tenzer, žák Pavla Janáka, umístil do svahu nad městem funkcionalisticky laděný blok, který nesl jméno po fyziku a popularizátorovi vědy Františku Běhounkovi. Stavby se ujala jugoslávská firma „7.juli“ Beograd za technické podpory PZO INTEREXPORT Bělehrad. Za bezmála 230 milionů tehdejších korun vyrostl nad Jáchymovem hotel Běhounek, tehdy Sanatorium akademika Běhounka. Stavba kopíruje svah obdobně jako sousední Radium Palace a i přes svoji monumentalitu a strohost vytváří se svým o generace starším bratrem pomyslnou jednotu.
Stejně jako jiné stavby té doby, ukrývá Běhounek četná umělecká díla, která byla financována z celkové částky realizace. Interiéry se sice nedochovaly ve své původní podobě, nicméně výtvarné instalace změnám nepodlehly. Ve zdejší kavárně tak můžete obdivovat dvě nástěnné mozaiky Vlastimila Květenského. Ty znázorňují stylizovaný pohled na Jáchymov. Kromě nich jsou tu umístěny i další autorovy plastiky či plátna od Jindry Husárikové. Interiér tohoto postfunkcionalistického hotelu můžeme tedy vnímat jako jedinečnou galerii s uměleckými díly, která plně odrážejí tehdejší estetiku a výtvarný jazyk.
V roce 2020 slaví hotel 45 let provozu. Za ta léta o něm můžeme s klidem prohlásit, že má důstojný rodokmen, nese jméno vědce dobrodruha a stojína na místě, které bylo dějištěm naší historie. Navíc nabízí výhled, který mu dodává sebevědomí i potřebný nadhled. Je tedy jisté, že tento reprezentant čistých linií bude i nadále dominantou úpatí Krušných hor.
